Co je to italská daňová úleva „Superbonus“?
Obyvatelé Castelnuovo di Porto, středověké vesnice nedaleko Říma, po dlouhá léta odkládali opravy svých domů kvůli finančním potížím, až v roce 2020 náhle vše změnila daňová úleva „Superbonus“ od italské vlády. Daňová úleva poskytla Chrisovi Warde-Jonesovi a čtyřem dalším majitelům domů příležitost realizovat několik projektů na jejich tufovém domě z 18. století v celkové hodnotě více než 200 000 €.
Díky italské daňové úlevě „Superbonus“ mohli Chris a další italští majitelé nemovitostí odečíst ze svých daní 110 % nákladů na renovaci, pokud se díky těmto pracím zvýšila energetická účinnost, udržitelnost a/nebo se zvýšila odolnost budov proti zemětřesením. V podstatě tak vláda italským majitelům nemovitostí platila za modernizaci jejich nemovitostí. Mezi projekty, na které se podpora vztahuje, patří:
- Nahrazení stávajících systémů vytápění, chlazení a ohřevu vody energeticky účinnějšími systémy (např. tepelnými čerpadly)
- Instalace fotovoltaických systémů
- Instalace bateriových systémů
- Instalace dobíjecích stanic pro elektromobily
Zavedení této daňové úlevy vzbudilo u italských majitelů nemovitostí velký zájem, což vedlo k výdajům italské vlády ve výši 215 miliard eur za čtyři roky – což výrazně převyšuje původní odhad 35 miliard eur na období 15 let (graf 1). Ačkoli v několika dalších zemích EU existují dotační systémy na renovační práce zaměřené na snížení emisí CO2, žádný z nich nebyl tak velkorysý a rozsáhlý jako ten v Itálii.
Obrázek 1: Výdaje na podporu italské daňové úlevy „Superbonus“
Skutečnost versus prognóza, 2020–2035
V reakci na výrazné překročení rozpočtu byla výše daňového odpočtu v roce 2023 snížena ze 110 % na 90 % a v roce 2024 na 70 %, přičemž se předpokládá, že v následujících letech bude dále klesat. Vzhledem k dlouhému zpoždění při revizi této podpory však měly tyto štědré dávky dlouhodobější dopady na italskou ekonomiku a udržitelnost energetické transformace.
