CORINEXT | Italská superdotace podpořila růst, ale prověřila síť

Co je to italská daňová úleva „superbonus“?

Obyvatelé Castelnuovo di Porto, středověké vesnice nedaleko Říma, po léta odkládali údržbu svých domů kvůli omezeným finančním prostředkům, až v roce 2020 náhle vše změnila daňová úleva „Superbonus“ italské vlády. Daňová úleva umožnila Chrisovi Warde-Jonesovi spolu se čtyřmi spoluvlastníky nemovitosti realizovat v jejich domě z lávového kamene z 18. století několik projektů v celkové hodnotě přesahující 200 000 €.

Kamenné domy z 18. století v Castelnuovo di Porto, Itálie — Castelnuovo di Porto

Díky italské daňové úlevě „Superbonus“ mohli Chris a další italští majitelé nemovitostí odečíst ze svých daní 110 % nákladů na renovaci svých domů, pokud tyto renovace vedly ke zvýšení energetické účinnosti, udržitelnosti a/nebo seizmické odolnosti budov. V podstatě vláda italským majitelům nemovitostí platila za to, aby své nemovitosti zmodernizovali. Mezi způsobilé projekty patřily:

Výměna stávajících systémů vytápění, chlazení a ohřevu vody za energeticky účinnější systémy (například tepelná čerpadla)
Instalace fotovoltaických systémů
Instalace bateriových systémů
Instalace dobíjecích stanic pro elektromobily

Zavedení této daňové úlevy vzbudilo mezi italskými majiteli nemovitostí značný zájem, což vedlo k tomu, že italská vláda za čtyři roky vynaložila 215 miliard eur, čímž výrazně překonala původní odhad 35 miliard eur na 15 let (graf 1). Ačkoli má řada dalších zemí EU plány na dotace na zlepšení bydlení s cílem snížit emise uhlíku, žádný z nich nebyl tak velkorysý a rozsáhlý jako ten italský.

Graf 1: Výdaje na financování italského daňového bonusu „superbonus“

Skutečnost versus prognóza, 2020–2035

Výdaje na podporu italského daňového zvýhodnění "Superbonus" — Zdroj: Reuters, Corinex

V reakci na závažné překročení rozpočtového limitu byla výše daňového úvěru snížena ze 110 % na 90 % v roce 2023 a na 70 % v roce 2024, přičemž se očekává, že v následujících letech bude dále klesat. Vzhledem k dlouhému zpoždění při revizi této podpory však měly štědré dotace dlouhodobější dopady na italskou ekonomiku a udržitelnost její energetické transformace.

Dopad italského „superbonusu“ na energetickou transformaci

Podpora zavádění technologií s nízkými emisemi uhlíku

Jedním z hlavních cílů daňového úvěru „Superbonus“ bylo kromě podpory krátkodobého hospodářského růstu také zvýšení energetické účinnosti obytných budov. Do května 2024 program podle agentury Energia Nucleare ed Energie Alternative (ENEA) a dalších zdrojů umožnil 495 717 energetických renovací obytných budov, což představuje významný úspěch ve snižování spotřeby energie přibližně u 5 % italského bytového fondu (graf 2).

Graf 2: Energetické renovace obytných budov

Itálie, celkový počet zrekonstruovaných obytných budov

Energetické renovace obytných budov v Itálii — Zdroj: Institut pro evropskou analýzu a politiku, Corinex

Tyto energeticky úsporné renovace přinesly významné výsledky. V prosinci 2022 agentura ENEA oznámila odhadovanou roční úsporu energie ve výši 9 050,04 GWh. Na základě pokračujícího provádění programu se předpokládá, že tato hodnota vzroste na 12 481 GWh ročně. Pro představu: průměrná spotřeba elektřiny na obyvatele v Evropské unii činí 1 671 kWh ročně. Při průměrné velikosti domácnosti 2,3 osoby by úspory energie dosažené díky daňovému úvěru „superbonus“ mohly zásobovat přibližně 3,3 milionu domácností ročně – což odpovídá celkovému počtu domácností v Dánsku.

Vzhledem k velkému počtu energetických renovací se zavádění LCT zrychlilo:

Celkový objem instalací v sektoru fotovoltaiky (PV) pro domácnosti vzrostl v roce 2022 o 24 % a v roce 2023 o 35 % (graf 3).
Kapacita domácích systémů pro ukládání energie vzrostla z 94 MWh v roce 2020 na 321 MWh v roce 2021, což představuje meziroční nárůst o více než trojnásobek. V roce 2023 se Itálie stala druhým největším trhem s bateriovými systémy pro skladování energie (BESS) v Evropě s 18% podílem na trhu (graf 4).

Graf 3: Růst odvětví fotovoltaiky pro domácnosti v Itálii

Instalovaný celkový výkon fotovoltaických systémů pro domácnosti (MW) a meziroční míra růstu

Kumulativní instalovaná fotovoltaická zařízení pro domácnosti (MW) a meziroční tempo růstu v Itálii — Zdroj: Bloomberg Intelligence, Corinex

Graf 4: Pět největších podílů na celkové instalované kapacitě akumulátorů v Evropě v roce 2023

Instalovaný výkon v % celkové kapacity EU

5 největších evropských podílů na kumulativní instalované kapacitě bateriových úložišť v roce 2023 — Zdroj: Solar Power Europe, Corinex

Daňová úleva „Superbonus“ výrazně zvýšila povědomí veřejnosti o energetické účinnosti a obnovitelných zdrojích energie. S tím, jak se do programu zapojovalo stále více lidí, se podařilo podpořit kulturu udržitelnosti a energetického povědomí.

Výrazný nárůst LCT však přinesl výzvy i v dalších klíčových oblastech energetické transformace, zejména pokud jde o rozvoj energetické infrastruktury.

Vytváření úzkých míst v síti a bubliny ve stavebnictví

Navzdory rostoucímu využívání velkých solárních, větrných a bateriových elektráren (LCT), které podporují energetickou transformaci, se objevila významná překážka: elektrická rozvodná síť. Jak v Evropě, tak ve Spojených státech se s připojováním dalších LCT exponenciálně prodlužuje doba potřebná k zajištění připojení. Gigawattové projekty v oblasti solární a větrné energie a baterií uvízly ve frontách na propojení, protože provozovatelé přenosových a distribučních sítí se snaží vyhovět žádostem o připojení a modernizovat své sítě, aby umožnili včasná připojení (graf 5).

Graf 5: Připojovací vedení k síti pro větrnou a solární energii

Spojené království, Španělsko, Itálie, Francie a USA, v gigawattech

Fronty na připojení k síti pro větrnou a solární energii ve Velké Británii, Španělsku, Itálii, Francii a USA — Zdroj: Bloomberg, Corinex

V Itálii počet plánovaných solárních a větrných projektů převýšil počty v jiných evropských zemích, což vyvolalo velký tlak na provozovatele sítí, kteří nebyli připraveni na rozsah a rychlost tohoto rozvoje. Podle společnosti Terna SpA, hlavního provozovatele sítě v Itálii, jsou zahlceni obrovským množstvím žádostí o připojení. Tato situace zdůraznila naléhavou potřebu strategického plánování infrastruktury, aby bylo zajištěno, že kapacita sítě bude schopna držet krok s technologickým pokrokem. Zpráva Světové energetické rady označila síť za jednu z hlavních priorit pro Itálii (graf 6):

Graf 6: Přehled globálních energetických problémů

Itálie, 2024

Monitor světových energetických problémů — Zdroj: Světová energetická rada, Corinex

Uklidňující zprávou je, že investice do sítě se zrychlily. V roce 2024 společnost Terna SpA oznámila, že v příštích pěti letech investuje 16,5 miliardy eur do modernizace sítě, což představuje 65% nárůst kapitálových výdajů ve srovnání s její předchozí strategií. Vzhledem k tomu, že investice do rozsáhlé infrastruktury mohou trvat několik let, než přinesou podstatné výnosy, je možné, že významné dopady budou patrné až několik let po roce 2024. Mezitím však kvůli současné nedostatečné modernizaci sítě a existujícím omezením hrozí italské síti problémy s nestabilitou, přetížením a integrací systému. Tyto problémy by mohly vést k omezením, což by v klíčovém okamžiku snížilo nadšení pro obnovitelné zdroje energie.

Kromě problémů s energetickou sítí výrazně zvýšila daňová úleva „superbonus“ náklady na materiál i samotnou výstavbu. Podle Maria Draghiho, bývalého italského premiéra,„se náklady na zvýšení energetické účinnosti více než ztrojnásobily... [superbonus] ve výši 110 % odstraňuje motivaci k vyjednávání o ceně“. Na konci roku 2021 vzrostla cena lešení (dočasných konstrukcí používaných k podpoře výstavby budov) o více než 400 %. Odstraněním vlivu vyjednávání o cenách mezi kupujícími a prodávajícími vznikla v odvětví stavebnictví bublina, která způsobila raketový nárůst cen surovin, jako je železo, ocel a beton. Vzhledem k tomu, že daňová úleva nazývaná „superbonus“ v příštích letech postupně zmizí, mohou být opatření na zvýšení energetické účinnosti i nadále nákladná a pro rodiny s nízkými příjmy nedostupná, což by mohlo mít negativní dopad na energetickou transformaci. Tento problém se již projevuje: v únoru 2023 bylo oznámeno, že Itálie se brání významné směrnici Evropské unie zaměřené na zlepšení energetické účinnosti budov, s cílem odložit a získat výjimky pro renovace, které si ani vláda, ani majitelé domů nemohou dovolit.

Zhodnocení dopadu italské daňové úlevy „superbonus“ na ekonomickou stabilitu

Výhody krátkodobého hospodářského růstu

Daňová úleva „superbonus“ významně přispěla k rychlému hospodářskému oživení Itálie po pandemii, neboť italská ekonomika v letech 2021 až 2023 dosáhla lepších výsledků než ekonomika Evropské unie (EU) (graf 7):

Graf 7: Meziroční růst HDP

Itálie a Evropská unie v % (2020–2023)

Roční růst HDP v Itálii a Evropské unii — Zdroj: Světová banka, Corinex

Daňová úleva „Superbonus“ navíc vytvořila nejméně 410 000 nových pracovních míst ve stavebnictví a 224 000 pracovních míst v souvisejících dodavatelských odvětvích, což vedlo k rozmachu stavební výroby (graf 8).

Graf 8: Porovnání objemu stavební výroby v roce 2022

Skutečná odchylka od úrovně před krizí v roce 2019 v %

Srovnání stavební produkce v roce 2022 — Zdroj: Helsinki Times, Corinex

Navzdory krátkodobému oživení hospodářského růstu a ekonomické aktivity zjistili výzkumníci z Italské centrální banky, že daňová úleva „superbonus“ znamenala pro stát značné náklady, aniž by přinesla odpovídající ekonomický přínos. Došli k závěru, že přínosy pro ekonomiku z hlediska přidané hodnoty byly nižší než vzniklé náklady.

‍

Vytváření dlouhodobé ekonomické nestability

V důsledku rozpočtového schodku způsobeného daňovým úlevou „Superbonus“ se italský veřejný dluh výrazně zvýšil. Poměr schodku k HDP v této zemi dosáhl v roce 2022 hodnoty 8,6 %, než v roce 2023 mírně poklesl na 7,4 %. Kromě toho činil poměr hrubého dluhu k HDP v Itálii v roce 2023 137,3 % (eurozóna: 88,6 %) a předpokládá se, že v příštím desetiletí zůstane na vysoké úrovni (graf 9), i když se očekává, že v eurozóně dojde ke snížení poměru hrubého dluhu k HDP.

Graf 9: Poměr dluhu k HDP (%)

Itálie vs. Evropa, 2015–2029

Poměr dluhu k HDP v Itálii a Evropě — Zdroj: Bloomberg, Corinex

Podle Mezinárodního měnového fondu bude mít Itálie od roku 2024 druhý nejvyšší poměr dluhu k HDP mezi zeměmi G7, hned po Japonsku, a to přibližně 139,2 % (graf 10).

Graf 10: Hrubý veřejný dluh v roce 2024

% HDP

Hrubý veřejný dluh v Japonsku, Itálii, USA, Francii, Kanadě, Spojeném království a Německu v roce 2024 — Zdroj: Economics Explainer, MMF, Corinex

Vzhledem k vysokému poměru dluhu k HDP a rozpočtovému schodku Itálie vyvstává řada negativních dlouhodobých důsledků (graf 11):

Graf 11: Dlouhodobé negativní dopady způsobené vysokým poměrem dluhu k HDP

Negativní dlouhodobé důsledky vysokého poměru dluhu k HDP — Zdroj: Corinex

Omezená fiskální flexibilita: Vysoká úroveň zadlužení omezuje schopnost vlády reagovat na hospodářské krize a provádět proticyklickou fiskální politiku. Toto omezení je obzvláště znepokojivé v případě hospodářských krizí nebo mimořádných situací, kdy může mít vláda potíže s financováním stimulačních opatření, aniž by zhoršila stav zadlužení. V květnu 2024 vydal Mezinárodní měnový fond (MMF) varování Itálii, v němž zdůraznil nutnost rychlých fiskálních reforem k řešení jejího zadlužení.
Důvěra trhu a náklady na úvěry: Vysoký poměr dluhu k HDP může podkopat důvěru trhu a vyvolat nárůst nákladů na úvěry. Investoři požadují vyšší výnosy z italských dluhopisů, aby kompenzovali vnímaná rizika (graf 12), což vede k začarovanému kruhu rostoucích nákladů na obsluhu dluhu a zvýšeného tlaku na rozpočet.

Graf 12: Výnosy desetiletých státních dluhopisů

Itálie, Spojené státy, Německo a Japonsko v %

Výnosy desetiletých státních dluhopisů v Itálii, USA, Německu a Japonsku — Zdroj: Economist, Corinex

Sociální a politický dopad: Vysoké zadlužení a úsporná opatření zaměřená na omezení schodků mohou vyvolat sociální nepokoje a politickou nestabilitu. Nezbytné škrty ve veřejných výdajích, důchodech a programech sociální podpory, jejichž cílem je snížit schodky, mohou vyvolat odpor veřejnosti a vést k protestům a stávkám, které oslabí schopnost vlády prosadit nezbytné reformy. Itálie v současné době čelí rozpočtovým výzvám, kdy potřebuje najít dalších 20 miliard eur (přibližně 1 % HDP), aby splnila své rozpočtové závazky do roku 2025, a dalších 23 miliard eur ročně v letech 2026 a 2027.
Dodržování fiskálních pravidel EU: Vysoká úroveň deficitu a zadlužení Itálie ztěžuje dodržování Paktu stability a růstu EU, který stanoví limity pro rozpočtové deficity a úroveň zadlužení. Pravidla EU omezují rozpočtové deficity na 3 % HDP a zadlužení na 60 %, přičemž pro ty, kdo své deficity nesníží dostatečně rychle, jsou připravena disciplinární opatření. Ačkoli je nepravděpodobné, že by Itálii hrozily významné sankce v případě nesplnění těchto cílů, je pravděpodobné, že země bude čelit diplomatickému tlaku ze strany ostatních členských států EU.
Snížení úvěrového ratingu: Vysoký a přetrvávající dluh a schodky mohou vést k tomu, že ratingové agentury jako Moody's, S&P a Fitch sníží úvěrový rating. Nižší úvěrové ratingy zvyšují náklady na úvěry a mohou omezit přístup na finanční trhy. Úvěrový rating Itálie je předmětem pečlivého zkoumání a další snížení by mohlo mít vážné dopady na její schopnost financovat svůj dluh (graf 13).

Graf 13: Sledování úvěrového ratingu Itálie

Ačkoli daňová úleva „superbonus“ sehrála klíčovou roli v hospodářském oživení a ekonomické aktivitě Itálie po pandemii, vedla také k podstatnému nárůstu státního dluhu, což vyvolalo obavy o dlouhodobou ekonomickou udržitelnost. Podle analýzy Amerického podnikatelského institutu je vývoj italského dluhu neudržitelný a představuje riziko krize státního dluhu, která by mohla ohrozit finanční stabilitu eurozóny.

Závěr

Ačkoli italská daňová úleva „superbonus“ nepochybně podpořila krátkodobý hospodářský růst a urychlila zavádění nízkoenergetických budov, odhalila také významné dlouhodobé výzvy. Daňové zatížení spojené s daňovým úvěrem zvaným „superbonus“ vedlo k výraznému nárůstu státního dluhu, což snížilo fiskální flexibilitu Itálie. V době, kdy země čelí vysokému poměru dluhu k HDP a rostoucím nákladům na úvěry, byly počáteční ekonomické přínosy této politiky zastíněny rostoucí ekonomickou nestabilitou. Kromě toho bezprecedentní fronty na připojení k síti a rostoucí náklady na výstavbu vyvíjejí tlak jak na síť, tak na stavební sektor, což vede k vytváření úzkých míst a stavební bublině.

Investice do energetické transformace jsou však nezbytné, zejména s ohledem na dlouhodobý nedostatek investic v této oblasti. Aby však bylo možné zajistit udržitelný růst a rozvoj, musí být tyto investice komplexnější a promyšlenější. Vlády by se neměly soustředit pouze na podporu technologií s nízkými emisemi uhlíku a zvyšování energetické účinnosti, ale měly by také upřednostnit modernizaci elektrické sítě a infrastruktury, aby se přizpůsobily rostoucí poptávce. Přijetím strategičtějšího a vyváženějšího přístupu mohou země jako Itálie zajistit, že energetická transformace přispěje k dlouhodobé ekonomické stabilitě a odolnosti.

Jak italská daňová úleva „superbonus“ podpořila růst, ale přetížila síť a zvýšila státní dluh